“Tohle je TÁTOVO OBLÍBENÝ TRIČKO. Moc se mu líbí, protože křičí na každého, kdo se na mě koukne: “Můj táta je silnější než tvůj táta”. Dostal jsem ho od “tučňákový” tety Lucky. Nevím co na tučňácích má, ale máma mi slíbila, že mě vezme do ZOO až z toho budu mít trochu rozum a ukáže mi je. Od tety jsem taky dostal obrovskýho plyšovýho tučňáka, se kterým si zatím nehraju, protože je asi 3x větší než já. Maminka mi ho dá na hraní až trošku povyrostu a aby se mi do té doby neokoukal, tak mi ho zatím někam schovala. Ale já ho najdu, uvidíte, jen co se naučím trošku lézt...“

JONÁŠ A SLON
“Když si máma všimla, jak mě baví koukat na kolotoč nad postýlkou, rozhodla se, že je na čase pořídit mi vlastní hřiště. Dostal jsem tedy hernu se slonem, kterýho můžu tahat za nos a když mu zmáčknu špičku chobotu, zatroubí na mě.Taky má pružnej ocásek s bambulí co chrastí a veliký šustící ucho. Tak si mám s čím hrát když ležím na bříšku. A když na zádech, tak to zase vidím velikou kytku co jí šustí okvětní plátky a co má uprostřed lesklé zrcátko, chrastící balónek na hraní a taky malý slůně co chrastí. To jsem si hned při prvním  hraní dokonale prohlídnul. Je moc pěkný. Jen co na něj dosáhnu, tak ho utrhnu a vezmu si ho do postýlky na mazlení. Maminka mi ještě na hřiště přidala zvonící žirafu do který jsem se snažil trefit ručičkou a hrací sluníčko. K jeho melodii si máma vymyslela slova a tak mi při hraní někdy i zpívá. Je to prdlý, ale protože se mi tam rýmuje i moje jméno, tak to poslouchám rád. Myslím, že mě tohle hraní vydrží dlouho. Je tam tolik co objevovat...“

RANNÍ SLŮNĚNÍ
Je 7.srpna 2008, prckovi už byli 2 měsíce, má 60cm a 6 kilo (zaokrouhleně). Stále častěji se na nás směje a snad každý den se naučí něco nového. Včera po usilovném soustředění poprvé uchopil své oblíbené nabízené slůně do ručky a radostně s ním zamával, než mu zase vypadlo. Dnes už předváděl úchop oběma ručkama, mávání a chrastění jednou rukou, vrh slonem na krátkou vzdálenost a gurmánskou ochutnávku sloního ucha a chobotu.

BLÍZKÁ SETKÁNÍ TŘETÍHO DRUHU
Dnes ráno jsem se rozhodla vylepšit “pásání hříbátek” o něco zajímavějšího než je pohled do malého zrcátka. Majk, který dělá hlídače u pokoje a zle se na mě dívá když prcek pláče, měl svou ranní směnu ve dveřích. Prcka jsem položila na bříško naproti němu. Zdá se, že si padli do oka. Než jsem vyhrabala foťák, udělali berany berany a pak spokojeně leželi proti sobě a prohlíželi se jako by se vzájemně odhadovali. Jonáš se na kocoura dokonce i smál! Kdyby kocour tušil, jak ho bude prcek časem tahat za ocas, tak spokojeně by asi nevrněl.

...Oproti tátovi je u mámy měkčeji  a tak se u ní mooooc dobře spinká (taky mám pod kontrolou, že mi nikdo nekrade mlíčko). Tentokrát byla kolem taková spousta věcí na koukání, že mě to tak unavilo, až jsem usnul. Tak dobrou a příště zase čau.”