|
|
 |
|
|
Dobrodružství kam se podíváš!
|
|
|
|
|
Obrázky na této stránce kliknutím zvětšíte
|
|
|
|
|
Další kapitola Jonáškova obrazového deníčku začíná právě v předvánočním čase. Bude mu 7 měsíců a právě teď udělal obrovský skok, který jsme ještě nikdo nečekal. Už se nedá mluvit o nějakém převalování a plazení. To naše “zvíře” ovládlo bravurně techniku běhání po čtyřech. Nic před ním není v bezpečí, kocour se utíká na židle a vyšší místa, kam na něj maličký nedosáhne a v bytě dostávají hlavní slovo ohrádky, polstrování rohů a měkké dopadové plochy okolo postele. Odejít jen tak na záchod a nechat “Džounase” aby si hrál sám v pokojíčku? Do 10-ti vteřin ho najdete v předsíni jak se chystá ochutnat vaše venkovní boty. :-D Přichází nádherný čas objevování, nebezpečných výprav za dobrodružstvím a tisíce a jedné boule. Jakmile navíc ten divoch narazí na správně tvarovanou překážku, pokouší se postavit a nám jen zbývá doufat, že s chůzí ještě chvilku počká. Alespoň tak dlouho, než připravíme byt na jeho invazi. Držte si klobouky, vyrážíme do terénu!
|
|
|
|
KDYŽ SE SMĚJE - A ŽE JE TO ČASTO...
Nejkrásnější jsou děti když se šťastně smějí. Náš špuntík se řehtá často a rád. Jakmile to jen trochu jde, začneme dělat opičky a hned je úsměv na světě. O to víc nám pak trhá srdce, když maličký onemocní a do smíchu mu není. Právě to se stalo letos o vánocích. Jeho 7. měsíc klepe na dveře, stejně tak Ježíšek a prckovi crčí z nosu a má vysoké teploty. První nemoc a zrovna o vánocích. I přes to se snaží usmát. Tak pro vylepšení nálady pár veselých ;-)
|
|
|
|
VÁNOCE 2008 - PRVNÍ, TAK TROCHU NEMOCNÉ, ALE ŠŤASTNÉ A VESELÉ!
|
|
|
|
|
|
|
|
Jako každé miminko mladší jednoho roku, i Jonáš projevoval zájem o vánoční oslavy asi tolik jako o jakýkoli jiný den. Důkladně si prohlédl vánoční stromeček a soudě podle toho, že během hraní v ohrádce mu věnoval několik letmých pohledů a dokonce i jeden úsměv, se mu tato nová domácí dekorace zalíbila. O nějakém rozbalování dárků se také nedalo moc mluvit, tak jsme zatím nic moc nebalili. Pozornosti se dostalo mluvícímu hrnci, všem druhům měkkých kostek a knížkám. Plyšáci zůstali v povzdálí jen sledováni. Zítra uvidíme, zda jsme volili tu správnou zábavu, nebo jestli se zase vrátí ke svým nejoblíbenějším hračkám - balení jednorázových plen sloužící jako tělocvičné nářadí pro přelézání a plastová tenisová raketa - nejoblíbenější kousátko.
|
|
|
38,7°C - chladný čaj a obklad na čelo
Tak takhle vypadá náš maličký při své první nemoci na vánoce 2008. Ten čaj si spíš bryndal do výstřihu než pil, ale dělal mu moc dobře, tak jsme mu nebránili.Naštěstí teploty brzy klesly a další dny už jsme válčili jen s rýmou.
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
|
... Ty jsi ale sakra velký zvíře!
|
|
|
 |
|
|
Nevím kam dřív. Asi do vany.
|
|
|
|
|
|
|
U babičky s dědou
Zatím jediná fotka u vánočního stromečku. Ježíšek nechal u babičky s dědou taky nějaké dárky pro Jonáška a ten si je na návštěvě pěkně užíval. Taky se kamarádil s jejich pejskem. I když Baruška z toho byla značně rozpačitá a lehce žárlivá, nakonec mu olízala ručičku jako že kámoši.
|
|
|
|
|
|
Šátek na nošení dětí
Trvalo mi to nějaký ten měsíc než jsem se odhodlala a nakonec jsem pořídila šátek na nošení dětí. Tohle je výsledek prvního pokusu s vázáním. Není to ideální, ale prcek si hověl a byl hodňoučkej a já mohla konečně v klidu nakrmit kočky a sebe aniž by mi Jonáš utíkal z pokojíčku nebo hlasitě vyjadřoval žádost o mou přítomnost a budil tím tatínka. S trochou cviku těch jeho 9 kg zvládnu za chvíli nosit i na zádech ;-)
|
|
|
|
|
|
Nový nosící šátek
”Maminka si na mě pořídila druhý nosící šátek. Prý aby měla vždy jeden při ruce kdyby se ten druhý zrovna pral. Tenhle je celý modrý a nemá proužky jako ten první, je možná o trošku měkčí, ale mě je jedno ve kterém se nesu. Spí se v nich v obou dobře a když se zrovna nenosím, tak mi z nich máma udělá třeba takovouhle houpačku. Prostě léháro a pohodička ;-)”
|
|
|
|
|
|
|
|
S Jonáškem v ZOO
Je duben 2009 a Jonášek je s námi už podruhé v ZOO Praha. Tentokrát už ale neleží v kočárku odkud nic nevidí, ale pěkně si to užívá. Pohladil si koně, řádil u koz, volal na všemožné ptactvo, smál se na slony, zajímala ho veškerá tekoucí voda a projel se i na lanovce... i když spící. Hned o dva dny později jsem se tam s ním vydala znovu. Nebylo to už takové jako s tátou, ale taky si to užíval a už se těší až půjdeme zas.
Další fotky a povídání naleznete ve výletech 2009
|
|
|
