Narodil se brouček, brouček se narodil!

Obrázky na této stránce kliknutím zvětšíte

28.5.2008 se narodil ten nejkrásnější chlapeček na světě. Po tátovi krásný a po mámě silný :-) Hned pro začátek dal všem hlasitě vědět, že se mu ale vůbec nelíbí co s ním dělají a že chce zpátky k mamince. Tak ho rychle dali tátovi v dárkovém balení, aby to vyřídil. Od té chvíle už Jonášek neplakal. U táty si vrněl, pak se uložil u maminky a spokojeně pokukoval co se kolem děje.

Když se náš Jonáš narodil, vážil 3630g a měřil 49cm. Abyste měli představu, tak nedlouho před porodem jsem měla takhle krásně veliký a  kulaťoučký pupík. (I když do porodu ještě bříško o trošku povyrostlo.) Stejně ale nechápu, jak se tam ten cvrček vešel. Když jsem si ho v porodnici položila na bříško, tak to nevypadalo jako kompatibilní součástka. Asi to s miminkama bude stejné jako když si koupíte mixér s příslušenstvím. Jakmile ho jednou rozbalíte, už nikdy všechny ty součástky nenacpete zpátky do krabice tak, aby šla zase zavřít. :-)

“Poprvé jsem si ve svojí postýlce připadal úplně ztracený. V porodnici jsem měl takový maličký útulný vozítko a tady to najednou vypadalo jak na fotbalovym hřišti, ale máma mi to pak vylepšila a teď už se mi tam moc líbí. Navíc mi tam chodí máma nebo táta číst a vyprávět pohádky. Ty od táty mám nejraděj. Toho velkýho dudlíka mi ale vzali a dali mi takovýho malýho co úplně jinak chutná. Prý je lepší a nebudu mít po něm křivý zoubky. Nevíte někdo co jsou to ty zoubky?”

Každý den chvilku prckovi něco čteme. Příbalový leták od jeho kapiček ho moc neuspokojil, tak jsme zvolili zajímavější literaturu. Brzy se tak asi stane odborníkem na Zeměplochu od Terryho Pratchetta. Jen si nejsme jistí, jestli ten Kulhánkův Noční klub, co mu tatínek předčítal, nebyl přeci jen trochu silná káva - hned si začal hrát na upíra.

“Koupání mám rád. Maminka mi u toho vždycky vypráví něco zajímavýho a počítá mi prstíky, takže vím, že je mám pořád všechny. A táta umí připravit tu nejpříjemnější vodu na celym světě. Když mě ale začnou koupat ve chvíli, kdy už jsem hladovej a myslej si, že budu klidně a trpělivě čekat až mě celýho vydrhnou a usušej, tak to jsou teda na pěkným omylu. Včera jsem jim to musel hlasitě vysvětlit. Tak doufám, že se pro příště máma poučí a připraví to všechno včas, abysme si to oba pěkně užili.”

“Jó na prsu, to se to usíná :-) Obzvlášť když hned vedle čeká ještě jedno pro případ, že bych se náhle probudil hladový. Maminka taky pěkně hřeje. No rozhodně jsem byl rád, že máma měla zrovna tulivou náladu a nechala mě u sebe klidně dřímat. Ke štěstí mi chybělo už jen to, aby táta odložil ten zatracený foťák a radši mi přinesl ponožky. Naštěstí jsem na to nemusel dlouho čekat. Máma si myslí, že mám veliký chodidla a že to znamená, že v pubertě přerostu tátu o hlavu. No, pokusím se, ale nic neslibuju.”

Dospěláci často říkají, že děti jsou nejhezčí když spí. Tady si s nimi dovolím nesouhlasit. Ve spánku nejsou nejhezčí, ale nejhodnější. Pro spoustu dospělých je to krása, která je dojme až k slzám. Ale ten náš drobek je nejkrásnější právě když vyvalí ty svoje kukadla. Spící miminka mají taky co do sebe, jen se obvykle tváří neutrálně nebo vážně. Nejkrásnější miminko se ale přeci musí usmívat. Už se těším až se nám povede zvěčnit Jonášův úsměv. Zatím spíš předvádí zamyšlený výraz.

Že by fronta na kojení? Ale kdepak. To se jen Majk stará o Jonášovu bezpečnost a přitom vrní tak silně, že malého brzy ukolébá ke spánku. Bezpečí a jídlo... co víc si může přát.

“Hele mami a jsi si jistá, že když teď na chvíli přestanu pít a dám si dvacet, tak že to mlíko nikam nezmizí? Víš, nerad bych byl o hladu. Určitě tu u tebe zase bude až se probudím?”