Kam bych se ještě chtěla podívat:

Klíč

Klíč je jedna z nejvyšších hor v Lužických horách. Měří 763 metrů. Vyšší je jen hora Luž s výškou 793 metrů, Pěnkavčí vrch s výškou 792 metrů a Jedlová s výškou 774 metrů nad mořem.

Na mapách se hora poprvé uvádí roku 1720 pod jménem Kleis, jako Klíč je uvedena až v průvodci z roku 1928. Jméno hory se odvozuje od praslovanského výrazu "ključ", kterým bývala označována vyvěrající voda. Pod sedlem na západní straně kopce jsou opravdu vydatné prameny, sloužící dnes k napájení vodovodu, jehož přepad je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka.

Hora Klíč se nachází 2 km severně od Nového Boru. Samotný Klíč je součástí stejnojmenné státní přírodní rezervace která zahrnuje celou horu i s úpatím. Přesto satelitní snímek okolí Klíče prozrazuje, že v posledních 7 letech bylo v okolí Klíče vytěženo zhruba 50 % lesa. Lesní porost na Klíči je převážně bukový les, ve středních partiích smrk s bukem a v nižších partiích smrk.

Na vrchol vede poměrně namáhavá turistická cesta s převýšením zhruba 400 metrů nadmořské výšky. Na samotném vrcholku je skála s vynikajícími podmínkami pro výhled na vzdálený Ještěd na východ a za dobrého počasí na Říp na jihu, vzdálený zhruba 100 km. Uprostřed trasy na vrchol se nachází studánka s pitnou vodou v hlubokém a temném lese. Při cestě na vrchol mohou turisté vidět kamenné moře které vzniklo postupnou erozí a zvětráváním skalního masívu na vrcholku.

Počasí na Klíči: Jižní strana hory s úpatím má téměř stejný ráz počasí během léta kromě větru, který na vrcholu dosahuje vysokých hodnot. Teploty se pohybují průměrně okolo 15–16 stupňů v létě a −-3 až –4 °C v zimě.

Vzhledem k tomu, jak daleko od Prahy se Klíč nachází, jsem se rozhodla výlet na Klíč obohatit o další zajímavosti z okolí a prodloužit výlet na 2-3 dny s přespáním ve Cvikově. Samozřejmě se přizpůsobíme počasí a náladě, takže nemusíme projít všechna místa, nebo je naopak rozšířit o jiná. Konec konců lesy v okolí stojí rozhodně za procházku.Soupis ostatních zajímavých lokalit v okolí i s odkazy:

Křížový vrch - Kalvárie

Dutý kámen - Sluneční hodiny

Zřícenina - Milštejn

Skála smrti - Kunratice u Cvikova

Přehrada Naděje

A nakonec soutěžní otázka:

Četné lidové pověsti se zmiňují o středověké tvrzi, která měla stát na vrcholu této hory. Koncem 18. století připomínané zbytky staveb na vrcholu jsou však s velkou pravděpodobností  pozůstatky něčeho jiného. Uhodnete čeho?
Správné odpovědi mi můžete poslat na mail idoru@centrum.cz.
Prvních 10 správných odpovědí bude oceněno čestným místem v naší výpravě na tento vrchol ;-) a štrůdlem, který přímo pro tuto událost specielně upeču.

Sněžka

"Vlastní hora... je samá skála, ničím neobrostlá docela bez hlíny. Jen kamení se najde hodně porostlé mechem..." - Těmito slovy popsal nejvyšší vrchol Čech ve svém deníku kníže a podkancléř litevský Michal Kazimierz Radziwill, jehož diplomatická cesta vedla v roce 1677 mimo jiné i přes Krkonoše. Již v roce 1456 vystoupil až na vrchol této respekt vzbuzující hory jistý benátský kupec a pravděpodobně i mnoho dalších, neznámých hledačů drahých kamenů. První pokus o její změření provedl v letech 1563-66 Kryštof Schilling pomocí svého "matematického instrumentu". Vyšlo mu 5880 m. Podle tohoto údaje by byla Sněžka ještě o 1000 m vyšší než Mont Blanc. Roku 1569 byl pověřen Jiřík z Řásné aby místo zmapoval. Podle jeho údajů byla Sněžka vysoká celých 2035 m.

Oficiální výška této hory je 1602 m. Nejhezčí trasa na vrchol vede Obřím dolem, cestou, po které se již v 15. století vydávali hledači drachých kamenů a přicházeli horníci. Dokonce v roce 1534 byla ustanovena společnost sedmnácti podnikatelů, kteří od krále požadovali privilegium dvacet roků dolovat v Obřím dole, a vědomi si odlehlosti těchto končin, zkusili vymoci i osvobození od horního desátku. Žádali o povolení postavit jak huť a stoupu, tak i pivovar, vinopalnu, hostinec, pekárnu, mlýn, sladovnu, cihelnu, vápenku, zkrátka chtěli tu založit osadu. Kladné vyřízení žádosti ovšem zmařil majitel panství Kryštof Gendorf. Již zmíněná mapa Jiříka z Řásné zobrazuje 7 šachet a 5 kutišť. Dolování nám připomíná místo zvané Na dolech. Stojí tu kaplička, kde si také připomínáme tragické události v této oblasti. Neznámý benátčan zde prý v roce 1456 narazil na louku plnou lidských koster se zlatem a drahými kameny mezi prsty. Zřejmě se jednalo o hledače pokladů, které smetla lavina. Při pohledu na Malou Studniční jámu se nedivme - vidíme totiž dobře lavinovou dráhu.

Nejdelší zaznamenaná lavina sjela 8. března 1956 z Úpské hrany přes ploché dno Úpské jámy - překonala výškový rozdíl 500 m, byla dlouhá 1200 m a masa sněhu vážila odhadem 120 000 tun! V únoru 1962 pak lavina dokonce posunula zmiňovanou kapličku. Nápisy v kapličce varují také před zemními lavinami, kterým se říká Mury. Největší neštěstí tohoto druhu se odehrálo po dlouhém dešti v létě 1897, kdy zemní laviny, řítící se ze západního svahu Růžové hory, rozdrtili dvě horská stavení a usmrtili sedm lidí.

Cesta vede z Obřího dolu ke Kovárně. Zde je veřejnosti zpřístupněna údajně 142 m hluboká bývalá šachta. Od Kovárny stoupá cesta k vodárně a na hřeben, k bývalé Obří boudě. Cesta sem byla dokončena v roce 1883. Bývalá bouda se však již nedochovala. Zchátrala a roku 1982 byla zlikvidována. V sousedství stojí polská bouda. Od bývalé boudy vede cesta dál po hřebenové Cestě Česko-polského přátelství. Výletní a oblíbená stezka přechází místy na území Polska a byla postavena v letech 1881-86. Po kamenitém chodníčku se tak po ní dostaneme až na samotný vrchol. Z Obřího dolu tak zdoláme převýšení zhruba 850 m.

Další vyprávění o Sněžce Vám zprostředkuji až tam půjdeme. Tohle je jen takové lákadlo, ať víte, na co se těšit.

Dostaneme se tam z Trutnova, po silnici č.296 do Pece pod Sněžkou, dál pěšky. V Peci je vyhrazené parkoviště. Vdálenost od Prahy je větší než 100km. Takže autem :-)

A nakonec soutěžní otázka:

Jak se naše nejvyšší hora dostala právě ke jménu Sněžka?
Správné odpovědi mi můžete poslat na mail idoru@centrum.cz.
Prvních 10 správných odpovědí bude oceněno čestným místem v naší výpravě na tento vrchol ;-) a Tatrankou na cestu.

Říp

V čem spočívá magičnost a přitažlivost Řípu jako symbolu české krajiny a vůbec všeho češtví? Svým způsobem v jeho výšce. Namítnete, že 461 m n.m. není nic moc a příliš neodpovídá ani označení "hora". Říp je ale i tak dominantou Polabí. Převyšuje totiž krajinu o 200 m a tak je výrazným orientačním bodem, který se nedá přehlédnout ani ze vzdálenosti desítek kilometrů. K tomu připočtěme neobvyklý zvonovitý tvar a strategickou polohu mezi Labem, Vltavou a Ohří, tedy vlastně v samém srdci Čech. Hora Říp se stala jakýmsi poutním místem. Zejména v 19. století nabyly poutě charakter doslova masových manifestací, na kterých znělo volání po obnově historických práv českého národa, po sociální spravedlnosti a nakonec i po vzniku samostatného státu.

10. května 1868 byl na úpatí hory nad Ctiněvsí vyzdvižen jeden ze základních kamenů Národního divadla. Několik hodin před tím zde manifestovalo 30 000 lidí na podporu českého státního práva a vypsání všeobecných voleb. Velké tábory lidu se zde konali i v letech 1887 a 1900, v roce 1914 zde zněly hlasy proti válce, v letech 1918 a 1919 se na Řípu slavil vznik Československé republiky a v roce 1939 se zde protestovalo proti okupaci. Dodnes vídáme vysoké státní příslušníky putovat při různých příležitostech právě na tento vrchol.

Na vrcholu kopce stojí kostelík zasvědcený sv. Jiří (původně sv. Vojtěchu) a do daleka svítí světlou barvou opukových kvádříků. Ačkoliv v 70. letech 19. století zasáhla do jeho autentičnosti puristická úprava, neztratil dodnes nic ze svého starobylého vzhledu. Rotunda byla vystavěna již v 11. století a v roce 1126 ji nechal kníže Soběslav jako projev díků za vítězství nad německým císařem Lotharem v bitvě u Chlumce obnovit a doplnit o věž. Uvnitř si můžeme prohlédnou Památník českého státu a na kamenných dlaždicích šipky, které znázorňují magnetickou odchylku, kterou zde vykazují střelky každého kompasu. Tato anomálie je způsobena horninami, ze kterých je hora Říp "vymodelována". (Šedý čedič s příměsí olivínu a magnetitu.)

Tradičně hlava na hlavě je na Řípu v dubnu o Svatojiřské pouti, ale potkáte zde lidi ve velkém počtu vlastně po celý rok. Nejkrásnější je prý Říp na podzim, kdy hraje všemi barvami.

Dostaneme se tam autem z Prahy po dálnici D8 (E55), sjezd v Nové Vsi na silnici č. 608, dál na Straškov-Vodochody, vpravo přes Mnetěš na okraj Krabčic a znovu doprava k Řípu. Parkovat se dá na velkém parkovišti na severním úpatí Řípu, va vrchol je to pěšky cca půl kilometru. Vzdálenost je asi 50km od Prahy. Budeme-li to chtít pojmout jako turistický výlet, můžeme vyrazit pěšky z větší dálky :-)

A nakonec soutěžní otázka:

Říp je sice zalesněný, ale vždycky to tak nebylo. Víte do jakého století byly svahy této hory holé?
Odpovědi mi můžete poslat na mail idoru@centrum.cz.
Prvních 10 správných odpovědí bude oceněno čestným místem v naší výpravě na tento vrchol ;-) a bílou Fidorkou na cestu.

Milešovka

Další z našich dominant, kterou bych chtěla na vlastní nohy zdolat je Milešovka. Je to nejvyšší hora v Českém středohoří (837m n. m.) a je nápadná svým tvarem znělcového kužele. Od roku 1951 je tato hora chráněným územím a dnes i národní přírodní rezervace o rozloze 51,28 ha. Na jejím povrchu potkáme hlavně listnáče. Největší plochu porůstají bukové lesy, ale na jižním svahu narazíme i na duby, jasany a lípy, na strmých kamenitých svazích se daří dubům a břízám, u Výřích skal se vyskytují dřínové doubravy a lesostepní vegetace, v podrostu pak nalezneme medvědici lékařskou.

Nejčastější směr větru nám spolehlivě naznačuje odumřelá vrcholová smrčina s vlajkovými formami. Milešovka se kromě titulu nejvyšší hory Českého středohoří pyšní také titulem největrnějšího místa u nás. Průměrná rychlost větru za rok je 28km/h, ale výjimkou zde není ani vítr o síle 100km/h. Dokonce se uvádí, že tak silný vítr je zde častější než třeba na Lomnickém štítě. Bezvětrných dnů je zde pouze 5 v roce. Navíc je tu také největší počet bouřek. Za rok v průměru 77,2h a 30 bouřkových dnů. Také proto zde již od roku 1904 stojí meteorologická stanice.

Milešovka ale přes tyto neblahé vlastnosti není zdaleka nějakým odlehlým místem. Archeologické nálezy slovanské keramiky naznačují dávný kultovní význam v předkřesťanském období. Bohuslav Balbín v 17. století nazval Milešovku „Královnou Prostředních hor“ a dokonce ještě v 18. století ji někteří považovali za nejvyšší horu Čech. Slavný přírodovědec a cestovatel Alexander Humboldt, doprovázející v roce 1830 význačného teplického lázeňského hosta, pruského krále Friedricha Wilhelma III., označil výhled z Milešovky za 3. nejkrásnější na světě. V roce 1825 byla v provozu tzv. zemljanková útulna a od r. 1850 i vyhlídková věž. Útulna byla jako kuriozita udržována v provozu poměrně dlouho. V roce 1905 zde byla postavena 19m vysoká rozhledna s chatou. Mimořádný výhled si užijeme i my – na požádání lze za poplatek vstoupit na rozhlednu, areál meteorologické stanice jinak běžně přístupný není. O víkendech můžeme využít bufet Královny Českého středohoří.

Na Milešovku se dostaneme z Prahy po silnici E55 na Teplice, odbočíme ve Vilemíně do Milešova a odtud je to asi 3,5km pěšky, sice značné převýšení, ale rozumně rozložené, rozhodně ne přímo vzhůru po spádnici. Druhou možností je jít za sedlem do Bílky a odtud asi 2km pěšky. Přímo v Milešově je parkoviště u hlavní silnice pod zámkem, stejně tak se dá zaparkovat i v Bílce.

A nakonec je tu opět soutěžní otázka pro zájemce o nějakou tu sladkost na cestu:

Milešovku poctil svou návštěvou i J.W.Goethe. Uhodnete ve kterém roce?
Odpovědi opět posílejte přímo na můj e-mail idoru@centrum.cz.
Odměnou pro prvních 10 správných odpovědí budou (kromě pozvání k účasti na této expedici) tentokrát lázeňské oplatky ;-)