2007

Dovolená červenec aneb co všechno se dá stihnout ve 4 dnech

Původně vysněných 9 dní dovolené mimo Prahu se prostě nepovedlo. Známí co měli jet s námi nemohli, na chatě jsme mohli zůstat jen 4 dny a pak zpět do Prahy. Chtělo se mi z toho brečet. Řekla jsem si ale, že si to i tak pokusím užít. Nakonec to bylo prima, jen strašně krátké.

O víkendu s námi na chatě byli i rodiče a švagr. Ten se ukázal být studnicí informací o okolí. Klasické rčení , že pod svícnem bývá tma totiž platilo i zde, a ačkoliv Petr na chatu jezdí od mala, o tom, co je kde v okolí k vidění toho moc nevěděl.

Hned první den jsme se vypravili k Míchově skále. Tvoří ji dvě skalní věže o výšce cca 13m. Horolezcům je výstup na věže zakázán, ale soudě podle ohniště u vrcholu to nezastaví místní návštěvníky ve snadném výstupu na obě z nich. Traduje se, že v roce 1829 byl v místech Míchovy skály zastřelen poslední vlk Jihlavských vrchů.

Dalším zážitkem byla výprava se švagrem na houby a borůvky. Příjemnou lesní procházkou jsme se dostali až k prameni Moravské Dyje. S náloží spíš borůvek než hub, jsme se rozjeli zpět  malou objížďkou, abychom se zastavili pod jednou z vrtulí větrné elektrárny. Vysoká věž nebyla tak ohromující jako svist prořezávaného vzduchu, který lopatky vydávaly. Kdo jste nebyli tak blízko, nenechte si ujít první příležitost tohle zažít na vlastní oči a uši. Večer než jsme rozdělali oheň nás ještě pobavili svým tancem mravenci, kteří si vybrali právě tu chvíli pro své námluvní rojení. Nechtělo se nám věřit, kolik jich bylo ve skulinách pod záhonem schovaných. Okřídlený roj byl nekonečný.

Vydařil se i výlet do podzemních katakomb města Jihlavy. Pod městským historickým jádrem se nachází podzemní labyrint chodeb v celkové délce 23 Km. Je tak druhým největším systémem zachovaným pod historickou zástavbou na území naší republiky. Chodby byly od konce 14 století tesány ve skále, mnohdy ve třech patrech pod sebou a sloužily k uskladnění piva a řemeslných výrobků. V nejhlubším místě vede trasa 13 metrů pod povrchem, unikátem je fosforeskující chodba. Krátká, ale zajímavá procházka v chladu katakomb byla večer ještě doplněna šnorchlováním v lomu Horní Cerekev. Nebylo slunečno ani teplo a tak jsem byla vděčná své dobré přípravě. Měla jsem na sobě dlouhý 5mm silný neoprén a tak jsem mohla ve vodě zůstat poměrně dlouho. Po osušení však již druhý pokus o návštěvu chladných vod nepřišel v úvahu, a tak posilněni teplým čajem jsme se odebrali do tepla našich postýlek.

Až Vás někdo bude zvát na procházku se psem, dobře si rozmyslete co odpovíte :-) Co všechno se vešlo do té naší? Po krátké procházce polem a loukou jsme se ocitli na polní cestě, pak opět na poli s vysokým porostem a nakonec v lese, kde jsme se snažili nalézt památní menhyr odbojné tříčlenné partyzánské Třešťské jednotky. Ten sice bohužel nebyl úspěšně nalezen, ale zato jsme si vyslechli jednu z verzí oné Třešťské legendy. Cestou zpět nám pršelo, což na poli, kde Vám sahá porost po pás a někdy i nad hlavu není nic moc příjemného. Nakonec jsme ale přeci jen v pořádku dorazili domů a padli jak poďaté stromy rovnou do postelí. Byla to asi ta nejnáročnější tůra celé dovolené.

Když už jsme loni navštívili Telč, nemohli jsme letos opomentou hrad Roštejn. Ten se pyšní 45 metrů vysokou věží, která je vidět z Míchovské skály, je-li dobrá viditelnost. Hradem nás prováděla výborná přůvodkyně a tak jsme si prohlídku opravdu příjemně užili a při slunění na žhnoucím slunku se zmrzlinou v ruce jsme si vychutnávali i pohled na právě probíhající opravu dřevěné střechy.

A co vy? Co byste udělali se 4 dny dovolené v Třešti? Já byla nakonec ráda, jak pěkně jsem si dovolenou užila a těším se, co příště v okolí objevím.

V dubnu jsme se odhodlali pro tradiční každoroční návštěvu Zoo Praha. Tentokrát jsem hrubě podcenila počasí a vyrazila v krátké sukni. Litovala jsem už pár minut po příjezdu. Zážitek ze zoo jsem si tím ale zkazit nenechala. Nejvíc nás tentokrát nadchli lemurové ve svém polovolném výběhu a malá káčátka na výletě u kiosku. Padla i sázka, zda má či nemá žirafa rozeklaný jazyk ;-) a tak jsme získali i pozvání na večeři jako výhru. Fotky zvířátek asi komentář nepotřebují, tak se můžete pokochat sami.

Fotky